Já se dnes už nebudu moc vracet k tomu včerejšímu dni, který byl především zaměřen na Magistrát, vzdělávání, na základní školu. Dnes jsme se věnovali především bydlení a dopravě, a to nejprve diskusí v centru pro architekturu a rozvoj Prahy. Zároveň jsme se také bavili o tom, jak je výstavba v Praze omezená řadou faktorů, které bohužel není tak jednoduché změnit, i když jsou plně v našich rukou. Jedním z těch faktorů je to, že stále ještě nejsme schopni decentralizovat státní moc na ty úrovně, kam by měla patřit, tzn. na obce a kraje. To se ukazuje v tom, že obce, města, která mají svůj územní plán, mají možnosti, jak řešit rozvoj města, tak se vlastně ve svém schvalovacím procesu musí obracet na spoustu institucí. Zaznělo tam číslo, že jedna změna v územním plánu se rozesílá na sto dvacet pět míst k připomínkám, což potom vytváří situaci, kdy od rozhodnutí k zahájení stavby může uplynout klidně osm nebo deset let, což samozřejmě výstavbu nejenom bytů výrazně prodražuje.

Dalším důvodem, který zhoršuje výstavbu bytů a snižuje rychlost, je řada soudních jednání, která jsou v mnoha případech způsobena právě tím, že se mnoho stran může odvolávat. Pak je to nepředvídatelnost soudních rozhodnutí. Přestože vycházíme z jednoho právního řádu, tak soudy na různých úrovních, ale také individuálně soudci, rozhodují ve stejné kategorii případů podle stejného práva různým způsobem. A právě ta nepředvídatelnost vede i k tomu, že se všichni tak trochu kryjí za alibismus, bojí se udělat rozhodnutí, protože nikdo vlastně neví, kdy na něho dopadne nějaké špatné rozhodnutí soudu. To jsou věci, které nám výrazně komplikují nejenom bytovou výstavbu, ale výstavbu obecně. A mě velice překvapilo, že jsme v tomto ohledu jednou z nejhorších zemí v Evropě, protože dokonce i země bývalého východního bloku jsou, pokud jde o tu byrokratickou zátěž, mnohem dál než my. Myslím si, že to je velká škoda, protože by se nám změnou tohoto systému podařilo stavět mnohem rychleji, pružněji a řada těch problémů, které máme dnes, by se dala řešit velice rychle.

Další věcí, kterou jsem chtěl zmínit ve vztahu k bytové problematice především tady v Praze a ve středních Čechách, je to, že Praha je z mnoha důvodů magnetem, který přitahuje lidi nejenom z okolních regionů, ale také z celé České republiky, a dokonce i z řady míst Evropské unie. Město samozřejmě s těmito přesuny nemůže tak úplně kalkulovat, protože se nedají úplně předvídat. Dá se jim částečně předejít tím, že bude posílena kvalita života v regionech, odkud mnoho lidí do Prahy odchází za studiem, za prací, za lepšími platy, protože když se zvýší kvalita života v těchto regionech, zvýší se dostupnost Prahy prostřednictvím kvalitní komunikační sítě, případně se zvýší úroveň práce na dálku, tak bude možné, aby lidé zůstávali v regionech, kde náklady na živobytí jsou výrazně menší, než jsou v Praze, a zároveň si zachovali kvalitu života, kterou by chtěli mít, v pěkném prostředí. Takže těch cest je celá řada. Já jsem rád, že jsem dnes nabral mnoho podnětů, o kterých se budu bavit s ministry a předsedou vlády v dalších následujících jednáních. To bylo obsahem jednání v Institutu pro rozvoj Prahy.

Pak jsem měl možnost podívat se na stavbu metra D, což je poměrně unikátní příležitost, protože stavba metra není jenom tak nějaké hloubení tunelu, ale je to velice náročná činnost vzhledem k tomu, že se zde provádí v hustě zastavěné oblasti s hustou sítí nejenom kanalizací, ale také dalších podzemních prací. Kříží se s linkou C a přináší celou řadu komplikací. Takže je dobré vidět to na vlastní oči. Člověk si potom uvědomí, proč ta výstavba trvá takový časový úsek, proč stojí tolik peněz, protože je to opravdu věc, která, má-li dodržet veškeré bezpečnostní předpisy, tak je velice náročná.

To je asi v souhrnu všechno k dnešní a včerejší návštěvy Prahy.