Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, pane předsedo vlády, paní a pánové ministři,

milník prvních sto dní v úřadu se velice rychle blíží. Já jsem opravdu rád, že je mohu završit právě návštěvou Poslanecké sněmovny. Sněmovna je ústředním bodem našeho politického systému, ze sněmovní většiny vyrůstá vláda, na sněmovní půdě se formuje opozice, zde se odehrávají zásadní politické debaty a střety mezi politickými stranami.

Jsem občanský prezident a byl jsem zvolen v přímé volbě. Přesto nebo možná právě proto bych chtěl jasně říci, že politické strany považuji za neodmyslitelný základ demokratické soutěže. Bez politických stran neexistuje zastupitelská demokracie. Nelze však redukovat politickou odpovědnost jen na strany samotné. Někomu by se totiž mohlo zdát, že jsou jednotliví poslanci příliš skrytí ve stínu svých stran. Tak tomu ale není. Stejně jako já, i každý z vás je reprezentantem svých voličů. Jim budete skládat účty v příštích volbách a před nimi obhajovat své mandáty, i když na listině své strany.

Nemůžeme ale přehlédnout ani fakt, že obrovské množství voličů, přestože v minulých parlamentních volbách odevzdali svůj hlas, své reprezentanty v Poslanecké sněmovně nemají. Vnímám jejich frustraci, protože jejich hlasy propadly, a zároveň dnes mají pocit, že je zde ve Sněmovně nikdo nezastupuje. Myslete proto, prosím, ve své práci i na ně.

A pak je tu řada těch, jejichž důvěra v zastupitelské instituce je tak nízká, a pocit, že svým hlasem nic nezmůžou tak silný, že k volbám ani nepřišli. I těmto všem občanům můžete dát pocit, že nakonec zastoupeni jsou, pokud budou cítit, že vás zajímá jak žijí, co je trápí, s čím se potýkají a jak na ně dopadají zákony, které zde posuzujete a o kterých rozhodujete.

Na způsobu vaší práce v celé její šíři podstatnou měrou záleží, jak budou lidé vnímat samotnou demokracii, jak budou důvěřovat našim demokratickým institucím a jak pevný bude demokratický systém, ve kterém žijeme. Zcela jistě to není jen na vás. Je to práce a úkol nás všech, kteří jsme vstoupili do aktivní politiky, a kteří neseme odpovědnost za budoucnost této země.

Uvědomuji si, že právě Sněmovna je hlavním politickým kolbištěm. Politické boje jsou zde pochopitelně vyhrocenější a úpornější než například v Senátu. A je to naprosto přirozené. Jakkoli tyto boje chápu, občas mě, podobně jako řadu vnímavých voličů, překvapuje jejich urputnost a někdy bohužel i paralýza celé Sněmovny, ke které vedou. Chybí mi větší vzájemné naslouchání a tolerance mezi vládní většinou a opozicí.

Už před zvolením jsem zdůrazňoval, že chci komunikovat jak s vládou, tak i s opozicí. S premiérem a ministry, kteří momentálně nesou odpovědnost za správu země komunikuji samozřejmě poměrně často. Jako prezident republiky ale vnímám se vším respektem i roli parlamentní opozice. Je nepostradatelnou součástí demokratických institucí v naší zemi. Roli opozice chápu tak, že by měla vždy nabízet věrohodnou alternativu vůči vládě a představovat občanům svá reálná řešení politických problémů, kterým čelíme. Současně však považuji za důležité, aby mezi vládou a opozicí existovala snaha nalézat některé dlouhodobé společné priority a styčné body, na kterých je možné a často nutné se shodnout. Dobrá řešení, mohou přicházet jak ze strany vlády, tak ze strany opozice.

Nepovažuji za dobré, aby se klíčové a dlouhodobé politiky typu zahraniční politické orientace, pravidel zodpovědného hospodaření, energetické koncepce, udržitelného životního prostředí nebo důchodového zabezpečení dnešních i budoucích seniorů stávaly předmětem změn při každém střídání vlády.

Jako prezident republiky bych rád k hledání takového elementárního konsensu přispěl. Považuji to za zcela přirozené a jako za svůj prioritní úkol. Právě proto, že nejsem spojený s žádnou ze stran ani vládní ani opoziční a mým cílem je vykonávat úřad prezidenta nadstranicky a ve prospěch celé společnosti. Chci být prezidentem všech občanů, i těch, kteří mě nevolili a kteří jsou třeba právě naopak voliči některých z vašich stran. Považuji za společný úkol nás všech, kteří jsme v této zemi do politiky vstoupili, hledat konsenzus tam, kde to dává smysl a kde to dlouhodobé zájmy naší země vyžadují. Budu tlumit konflikty uvnitř naší společnosti a namísto nich vést věcný a otevřený dialog. Konsenzus politických stran na klíčových prioritách naší země totiž nebude možný, pokud bude v těchto otázkách silně rozdělená společnost, a pokud někteří politici nebo aspiranti na vstup do politiky budou společnost dále záměrně rozdělovat. Budu velmi rád, když se v těchto snahách o vytváření politického i celospolečenského konsenzu pokusíme vykročit stejným směrem.

Děkuji vám za pozornost.