Vážení finalisté, dámy a pánové,

já jsem opravdu rád, že vás dnes mohu přivítat v duchu tradice na Pražském hradě. Tradice, kterou, jak jsem se dočetl, před jednatřiceti lety zavedl můj předchůdce Václav Klaus, a která má připomenout dvě významná výročí. Jedno je Mezinárodní den učitelů a druhé učitele národů Jana Ámose Komenského.

Jsem rád, že v této soutěži jde na jedné straně o to připomenout vážnost učitelského povolání a vůbec mise, kterou vlastně děláte pro budoucnost, ale také to, že ve vzdělávání není možná někdy to nejdůležitější, co se učí, tedy obsah, ale hlavně to, jakým způsobem se to učí. Protože má-li být vzdělávání zábavné tak, jak říkali Jan Amos Komenský - Škola hrou, a nemá-li být učení mučením, tak musí mít žáci k učitelům nejenom respekt, ale také si to učení s nimi trochu užít. A to, že jste se třemi koly propracovali až do finále za účasti vašich žáků, ale i hodnocení vašich kolegů, svědčí o tom, že právě tuhle část své práce děláte velice dobře.

Já bych vám za ni chtěl moc poděkovat a popřát vám do zítřejšího finále, ať už zvítězí a Zlatého Ámose si odnese kdokoliv, tak aby se vám dařilo, protože samotný fakt, že jste se dostali do toho užšího kola, svědčí o tom, že kdokoliv z vás může být Zlatým Ámosem, takže bude ve správných rukou.

Takže ještě jednou vám moc děkuji za to, co děláte, přeju vám, aby se vám všem dařilo, a pozdravujte svoje žáky.

Děkuji.